Jak probíhá repatriace zesnulého

Převoz zesnulého ze zahraničí má pevně stanovené postupy. Zahrnuje komunikaci s pojišťovnou, zahraniční pohřební službou a místními úřady, zajištění potřebných dokumentů i samotnou přepravu do České republiky. V tomto článku přibližujeme celý proces repatriace krok za krokem a vysvětlujeme, co může ovlivnit jeho délku.

Repatriace zesnulého

Konkrétní průběh repatriace se odvíjí od místa úmrtí, předpisů daného státu, způsobu přepravy i toho, zda měl zesnulý sjednané cestovní pojištění. Základní postup je ale ve většině případů podobný.

První kontakt

Pokud byl zesnulý pojištěný, rodina se spojí s asistenční službou pojišťovny. Ta si vyžádá potřebné dokumenty a základní informace o místě úmrtí, uložení zesnulého a o tom, kde se nachází jeho doklad totožnosti. Tyto informace následně předá pohřební službě, která bude repatriaci koordinovat.

Pokud cestovní pojištění sjednáno nebylo, obrací se rodina přímo na pohřební službu, která se na repatriace specializuje. Ta si potřebné informace a dokumenty vyžádá sama a navrhne další postup.

Zajištění dokumentace

Vybraná pohřební služba musí být k jednání v zahraničí písemně pověřena. Následně zajišťuje dokumentaci potřebnou k repatriaci a komunikuje s místními úřady.

Dokumenty se liší podle země úmrtí, způsobu přepravy i místních právních předpisů. Právě jejich vyřízení bývá často časově nejnáročnější částí celého procesu.

Spolupráce se zahraniční pohřební službou

Pohřební služba PEGAS komunikuje s osvědčenými zahraničními partnery nebo s pohřební službou v místě úmrtí, kde je zesnulý uložený.

Zahraniční pohřební služba zajistí potřebná povolení, připraví zesnulého k převozu podle místních hygienických předpisů a požadavků zvoleného dopravce a předá všechny potřebné informace české straně.

Volba způsobu přepravy

Podle vzdálenosti, místních podmínek a požadavků jednotlivých zemí se určí, zda repatriace proběhne automobilem, letecky, nebo kombinací obou způsobů.

Při rozhodování se zohledňuje také cena, rychlost, dostupnost spojení a požadavky konkrétní země nebo letecké společnosti.

Předání zesnulého v České republice

Po příjezdu nebo příletu do České republiky je zesnulý předán předem určené pohřební službě, kterou si zvolí rodina. Nemusí jít o stejnou službu, která zajišťovala samotnou repatriaci. Následně se rodina rozhodne o způsobu a termínu posledního rozloučení, ať už s obřadem, nebo bez něj.

Co při repatriaci zajišťuje PEGAS

Pohřební služba PEGAS obvykle přebírá většinu organizačních i administrativních kroků spojených s repatriací.

Zajišťuje zejména:

• komunikaci se zahraniční pohřební službou,
• spolupráci s pojišťovnou,
• komunikaci s místními úřady,
• potřebná povolení a dokumentaci,
• organizaci přepravy automobilem nebo letecky,
• vhodnou rakev podle místních a mezinárodních předpisů,
• balzamaci, pokud ji vyžaduje dopravce nebo konkrétní země,
• předání zesnulého zvolené pohřební službě v České republice.

Pozůstalí tak nemusí sami komunikovat se zahraničními úřady ani se orientovat ve složitých administrativních požadavcích jednotlivých států.

Co musí dodat rodina

Rodina obvykle poskytne základní informace o zesnulém a okolnostech úmrtí. Dále může být potřeba doložit totožnost nebo příbuzenský vztah, dodat rodný či oddací list zesnulého a podepsat potřebné plné moci a souhlasy.

Důležité je také rozhodnout, zda si přeje převoz těla, nebo kremaci v zahraničí a následnou přepravu urny.

Konkrétní požadavky se vždy liší podle okolností případu.

Jak dlouho proces repatriace trvá

U repatriací z evropských zemí může celý proces obvykle trvat přibližně 10 až 14 pracovních dní.

Přesný termín ale nelze zaručit. Délku přípravy repatriace totiž určují především zahraniční instituce, místní úřady a další zapojené strany.

Proč se může repatriace protáhnout

Nejčastějším důvodem prodloužení procesu je čekání na potřebné dokumenty. Každá země má jiné právní předpisy, postupy i požadavky.

Proces se může prodloužit také v případě, že:

• probíhá policejní vyšetřování,
• je nařízena pitva,
• úmrtí souvisí s nehodou, násilným činem nebo trestným činem,
• zesnulý u sebe neměl cestovní doklady,
• je nutné prokázat jeho totožnost,
• místní administrativa vyžaduje další povolení,
• došlo k hromadnému neštěstí.

V některých případech tak může repatriace trvat i několik týdnů. Závisí také na postupu místních úřadů, nemocnic, policie a dalších institucí, které musí přepravu schválit nebo vydat potřebné dokumenty.

Jaké dokumenty jsou k repatriaci potřeba

Potřebná dokumentace se liší podle země úmrtí a způsobu přepravy. U letecké repatriace patří mezi nejdůležitější dokumenty úmrtní list, průvodní list pro přepravu zesnulého, tedy laissez-passer, kopie nebo originál cestovního pasu či občanského průkazu. Dále balzamační protokol a potvrzení o uzavření rakve podle mezinárodních předpisů, takzvaný sealing certificate.

Při repatriaci ze zemí mimo Evropskou unii může být navíc potřeba průvodní list nebo povolení vydané ambasádou dané země, označované jako no objection permit.

U přepravy pohřebním vozem v rámci Evropské unie bývá dokumentace zpravidla jednodušší. Obvykle je potřeba úmrtní list, laissez-passer a potvrzení o úmrtí z nemocnice. Balzamace ani další zvláštní povolení zpravidla nejsou vyžadována.

Konkrétní požadavky vždy vycházejí z místních předpisů a vyřizuje je pohřební služba, která repatriaci koordinuje.

Každá repatriace má svůj vlastní průběh

Přestože má repatriace své základní kroky, každý případ je jiný. Rozhodující je země úmrtí, místní administrativa, způsob přepravy i okolnosti, za kterých k úmrtí došlo.

Rodina ale zpravidla nemusí situaci řešit sama. PEGAS může převzít komunikaci se zahraničními partnery, úřady i pojišťovnou a zajistit celý proces až po předání zesnulého v České republice.

Konkrétní průběh repatriace se může výrazně lišit také podle země a zvoleného způsobu dopravy. V navazujícím článku Převoz zesnulého ze zahraničí: způsob přepravy a rozdíly mezi zeměmi se věnujeme repatriacím z Chorvatska, Itálie a Řecka, přepravě autem a letadlem i tomu, co ovlivňuje celkovou cenu.

V předchozím článku najdete přehled doporučení, na koho se obracet a čemu je dobré se vyhnout.