Jak poděkovat na smuteční hostině

Jak poděkovat na smuteční hostině
Poděkování na smuteční hostině je jedním z těch okamžiků, kdy nevystupujeme před ostatními, ale stojíme vedle nich. V jednom prostoru, v jednom příběhu.
Nejde o řeč. Mnohem více jde o gesto.

Poděkování na pohřbu jako součást tradice a vnitřního uzavření

V každé kultuře má rozloučení svá gesta – a poděkování je často jedním z nich. Nejde jen o slušnost. Je to tichý rituál, který pomáhá uzavřít kruh. Z pohledu hostů dává poděkování najevo, že jejich přítomnost měla smysl. Že byli součástí něčeho důležitého. A že jejich účast – byť krátkou – pozůstalí vnímají.

Pro pozůstalé může být  vyslovené „děkuji“ i vnitřním bodem zlomu. Okamžikem, kdy stesk začíná ustupovat. Jde o gesto, které má vliv na obě strany.

Jak poděkovat hostům po pohřbu

Nejčastěji se volí osobní proslov během hostiny. Pár slov lze říci před začátkem hostiny při přípitku nebo později, až se atmosféra usadí a všichni dojedí. Není důležité kdy, ale že vyjádříte všem blízkým, že v jejich smutku nejsou sami a že si vážíte jejich laskavosti a podpory.

Hostům můžete poděkovat během proslovu, ale i písemně – na smuteční hostině děkovnými kartičkami s textem například: „Děkujeme, že jste tu dnes s námi.“ Písemná poděkování lze také rozesílat jako odpovědi na doručenou kondolenci.

Nejvíce se však do paměti každého vtisknou vřelá gesta a krátká slova vděčnosti, která si můžete s jednotlivci vyměnit během pár chvil osobně a bez zraků všech ostatních. Stisk ruky, objetí nebo i úsměv řeknou „děkuji, že tu jsi“ často tím způsobem, na který nám slova nestačí.

Příklady poděkování na smuteční hostině

Nechte se vést tím, co je Vám vlastní. I jedno slovo může být to pravé.
Například:

• „Děkuji, že jste tu.“
• „Moc si vážíme, že jste přišli.“
• „Byl by rád, že jste tady spolu.“
• „Děkujeme, že jsme v tom nemuseli být sami.“
• „Tohle setkání je důležitější, než se zdá. Děkujeme.“

Při přemýšlení a plánování si můžete na internetu přečíst mnoho dojemných slov, neberte si však vzor poděkování na pohřbu jedna ku jedné. Není důležité mít dlouhý proslov, raději mluvte ze srdce. Poděkování není projev. Je to zastavení. Není třeba zkoušet si řeč, hledat dokonalou větu. Stačí říct to, co cítíte. Nebo jen podívat se kolem a přikývnout.

Jak zvládnout veřejné vystoupení

Mluvit před lidmi v tak citlivé chvíli je těžké. Ne kvůli pozornosti, ale kvůli emocím.
Pokud cítíte, že to nepůjde, nebojte se přiznat to. I to je silné. Můžete si připravit pár vět a přečíst je. Nebo poprosit někoho blízkého, aby je přečetl za Vás.

Pomáhá nadechnout se před prvním slovem. Podívat se na někoho známého. Mluvit pomalu, klidně. Ticho mezi větami nevadí — naopak. V něm se to nejpodstatnější teprve ozve.

Co když nedokážu říct nic?

Je to v pořádku. Poděkování nemusí zaznít nahlas.
Může být napsané na kartičce vedle ubrousků. Může být v očích, ve stisku ruky, v pozvánce, která vše řekla předem.

Jednoduché a upřímné poděkování na smuteční hostině je něco, čeho se nemusíte obávat. Nechte promlouvat Vaše emoce i vztah, který Vás s hosty spojuje. PEGAS Vám může pomoci i s tímto tématem.

Kdykoliv nám můžete zavolat na tel. číslo +420 800 176 423.