Vše o dědictví

Co čeká pozůstalé

Chvíle, kdy z našeho života odejde někdo z blízkých, mohou být velmi náročné. Kromě zařízení pohřbu je často třeba dořešit také množství další administrativy. Kromě odhlášení a vyřízení důchodů, vyřízení úmrtního listu nebo žádosti o pohřebné je třeba se také věnovat dědickému řízení. Rádi bychom vám v tomto textu předali alespoň základní informace, které potřebujete znát pro vypořádání dědictví.

Co je to dědické řízení a jak probíhá

Dědické řízení je druh občanskoprávního řízení, kdy se rozhoduje o právních nástupcích (neboli dědicích) zemřelého (tzv. zůstavitele), tedy o přechodu práv a povinností zemřelého na jeho dědice. Pozůstalostní řízení je upraveno zákonem o zvláštních řízeních soudních, konkrétně ust. § 98 až 288a.

Dědické řízení probíhá před notářem, který je soudem pověřen vedením celého proces. Je to právě notář, kdo bude věc po celou dobu projednávat, kdo Vás tímto řízením i provede a kdo má povinnost Vás o Vašich právech včas informovat.

Dle dostupnosti a stavu potřebných materiálů a podkladů (například závěti), případně dle dostupnosti a ochotě spolupracovat jednotlivých dědiců a svědků, se liší také doba, jak dlouho dědické řízení trvá. V procesu je také možnost odmítnout dědictví nebo se proti rozhodnutí odvolat, konečná délka dědického řízení je proto velmi individuální.

Co spadá do dědictví

Předmětem dědictví bývají nejčastěji věci movité (předměty) a věci nemovité (domy, byty, pozemky), ale mohou do něj spadat také například majetková autorská práva. V dědickém řízení je však třeba vyřešit vše, co zemřelý vlastnil, a to jak výlučně (byl jediným vlastníkem), tak jako spoluvlastník.

Příkladem bezpodílového spoluvlastnictví je společné jmění manželů. V takových případech je třeba nejprve veškerý majetek, který patří do společného jmění manželů, vypořádat mezi manželi, přičemž část patřící zemřelému je následně rozdělena v rámci dědického řízení mezi dědice.

Jak existují důvody dědění?

Existují tři důvody dědění, které budou mít vliv na to, jak bude dědické řízení probíhat:

1. Dědická smlouva

Dědická smlouva je nejsilnějším právním titulem dědění, což znamená, že má přednost a dědictví se řídí nejdříve podle jejích podmínek, pokud splňuje všechny zákonné požadavky. Dědickou smlouvou lze rozhodnout pouze o ¾ pozůstalosti.

1. Závěť

Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zesnulý jednostranně rozhoduje o svém majetku. Dědicové se následně opět určí podle toho, jak jsou uvedeni v závěti, pokud závěť splňuje všechny zákonné požadavky

1. Zákonná posloupnost 

Pokud o pozůstalosti nebyla pořízena dědická smlouva ani závěť nebo nejsou platné, dědictví probíhá dle zákonné posloupnosti, což znamená, že dědictví se rozdělí mezi první až šestou dědickou třídu podle rodinných vztahů. Tuto formu dědictví ovládají zákonem stanovené podíly, které vycházejí z příbuzenských vztahů.

Tyto dědické tituly mohou navíc působit vedle sebe, tedy pokud zůstavitel např. sepíše závěť pouze o části majetku, zbytek pozůstalosti se rozdělí dle zákona.

Závěť neboli poslední vůle

Jak jsme již zmínili výše, do dědického řízení může zasáhnout závěť zemřelého, v níž ustanovil jednu nebo více osob jako své dědice. Existují různé formy, jak může být závěť sepsána, aby byla uznatelná.

1. a) závěť pořízená soukromou listinou

Tato závěť může mít dvě podoby. První je holografická závěť (závěť sepsaná vlastní rukou s vlastním podpisem zůstavitele) a druhou je alografní závěť (závěť, která není sepsána vlastní rukou, ale je zůstavitelem vlastnoručně podepsána za současné přítomnosti dvou svědků, před kterými zůstavitel prohlásí, že obsahuje jeho poslední vůli, a kteří se na listinu obsahující závěť také podepíší). Do alografní závěti patří závěti sepsané např. na počítači nebo na stroji.

Svědkové nemohou být osoby nesvéprávné či neznalé jazyka ani dědicové zmínění v závěti či jejich osoby blízké a jejich zaměstnanci.

Neexistuje žádná pevná forma, jak má taková závěť vypadat, je ale důležité, aby všechny osoby a předměty zmíněné v závěti byly přesně popsány (u osob je ideální uvést maximum informací, včetně data narození a kontaktů). Závěť musí být podepsána až pod veškerým textem.

1. b) závěť pořízená veřejnou listinou (notářským zápisem)

Závěť je možné sepsat u notáře, který ji poté založí ve sbírce notářských zápisů, a to v neveřejné Centrální evidence závětí vedené Notářskou komorou ČR.

1. c) privilegovaná závěť (závěť pořízená s úlevami)

Výjimky z běžných podmínek pro uzavření závěti se aplikují v případě, že některou z podmínek není možné v danou chvíli naplnit. Týká se to především chvil v bezprostředním ohrožení života nebo v místě, kde je v důsledku mimořádné události ochromen běžný společenský styk. I tyto závěti mají svá pravidla týkající se počtu svědků a následném zpracování závěti.

Co musí obsahovat závěť

Všechny osoby zmíněné v závěti musí být přesně identifikovatelné, závěť musí obsahovat datum a podpis umístěný až na samotném konci listiny.

V případě, že nebude zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více vzájemně si odporujících závětí je závěť neplatná.

Závěť vs. dědicové

Závěť má přednost před zákonnou posloupností, tedy děděním dle dědických skupin, jak je uvedeno níže. Pokud však v závěti není rozdělená celá pozůstalost, pak se aplikuje závěť na popsanou část a zbytek pozůstalosti se dědí dle zákonné posloupnosti.

Podle zákona jsou definovány skupiny, které určují posloupnost dědění:

1. Děti, manžel, manželka: Tyto osoby dědí rovným dílem, v případě, že některé z dětí nemůže dědictví převzít, dědictví připadá jeho potomkům. Je ale dobré mít na paměti, že manžel nebo manželka nemůže dědit v této skupině sám, to znamená, že výše zmíněné pravidlo platí jen v případě, že zemřelý měl děti. Pokud bylo manželství bezdětné, aplikuje se rozdělení podle bodu 2.
2. Manžel, rodiče a osoby žijící se zemřelým ve společné domácnosti alespoň 1 rok před smrtí, které pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Podobně jako v prvním bodě je dobré vědět, že osoby sdílející se zemřelým domácnost nemohou v této skupině dědit sami. Pokud není jiný dědic, aplikují se pravidla třetí skupiny.
3. Sourozenci rovným dílem a osoby žijící se zemřelým ve společné domácnosti alespoň 1 rok před smrtí, které pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. V případě, že některý ze sourozenců už nežije, mohou dědit jeho děti (ale nikoli jeho vnuci).
4. Prarodiče zůstavitele
5. Prarodiče rodičů zůstavitele, přičemž platí, že prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví a prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.
6. Vnuci sourozenců zůstavitele (prasynovci a praneteře) a děti prarodičů (tety a strýcové)

V případě, že nikdo z výše uvedených pozůstalost nedědí, pak připadá dědictví státu.

Je ale dobré vědět, že existují také tzv. nepominutelní dědicové, kteří mají právo na povinný díl z pozůstalosti i v případě, že nejsou např. zmíněni v závěti. Těmi jsou děti zemřelého, případně jejich potomci. Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl ve výši tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, je-li nezletilým, jinak ve výši čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu.

Vyjmutí nepominutelného dědice z dědického procesu je možné jen vyděděním, které má svá zákonná pravidla. Zůstavitel o tom sepisuje tzv. prohlášení o vydědění, přičemž pro jeho sepsání platí zcela stejná pravidla jako pro sepsání závěti. Oproti závěti však prohlášení o vydědění musí navíc obsahovat i důvody, které k vydědění vedly, a to minimálně jeden z důvodu z tohoto seznamu:

1) potenciální dědic neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,

2) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,

3) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,

4) vede trvale nezřízený život.

V případě, že vyděděný s důvody nesouhlasí, může podat žalobu a v rámci soudního řízení tyto důvodu zpochybnit.

Existují i případy, kdy některý z dědiců může být označen za tzv. nezpůsobilé dědice. To se děje např. v případech, kdy mezi zemřelým (či jeho předkem, potomkem, manželem apod.) a případným dědicem došlo k úmyslnému trestnímu činu, zbavení rodičovské odpovědnosti z důvodu zneužití této odpovědnosti nebo z důvodu zanedbání výkonu rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem.

Závěrem

Tento text popisuje podmínky týkající se dědictví podle Občanského zákoníku v roce 2025. Vždy doporučujeme se informovat u notáře, zda v dědickém řízení neproběhly nějaké změny, případně jaké jsou přesně jeho podmínky. V případě dotazů můžete kontaktovat také zaměstnance naší pohřební služby, kteří vám poradí, jak v některých situacích postupovat.