PEGAS na konferenci Společně za terramaci

Pohřební služba PEGAS navštívila odbornou konferenci Společně za terramaci spolku Poslední stopa, která otevřela prostor pro diskusi o nových možnostech posledního rozloučení i o proměnách současného přístupu ke smrti a návratu do přírody. Zazněly také zkušenosti ze zemí, kde je terramace již legislativně umožněna.

Co je terramace

Terramace, označovaná také jako přirozená organická redukce, představuje metodu ekologického pohřbení, při které dochází k přirozenému navrácení lidského těla zpět do koloběhu přírody formou úrodné zeminy.

Konference se věnovala také současnému postavení terramace v Evropě. V České republice zatím tato metoda naráží na legislativní omezení a případné změny jsou předmětem odborné i společenské diskuse. Představeny byly zkušenosti ze zahraničí, kde je terramace již součástí praxe, například v některých státech USA nebo v německé spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko.

Jak proces probíhá

Součástí programu bylo i představení samotného procesu přirozené organické redukce. Tělo je uloženo do speciální nádoby, takzvaného kokonu, společně s přírodními materiály, jako jsou seno, sláma nebo vojtěška. Proces využívá přirozené působení mikroorganismů, vzduchu, vlhkosti a teploty. Díky pečlivě nastaveným podmínkám dochází k urychlení přirozených rozkladných procesů a výsledkem je po přibližně čtyřiceti dnech substrát, který představuje návrat organické hmoty zpět do přírodního koloběhu.

Prostor pro nové pohledy

Pozornost byla věnována také ekologickým hřbitovům a dalším formám přírodního pohřbívání. Diskuse ukázala, že vedle technologických a legislativních otázek se stále více otevírá také širší téma vztahu člověka k přírodě, krajině i možnostem, které lidé mají při rozhodování o podobě svého posledního rozloučení.

Setkání nabídlo pohledy odborníků z různých oblastí a otevřelo prostor pro zamyšlení nad tím, jak mohou vedle sebe existovat různé formy rozloučení, které respektují individuální přání, hodnoty a životní postoje.

PEGAS dlouhodobě vnímá důležitost naslouchat tomu, jak se proměňují potřeby, přání i způsoby rozloučení napříč světem. Podobná setkání jsou pro nás příležitostí lépe porozumět novým směrům, zkušenostem i očekáváním, která formují budoucnost oboru.

Autor: Lucie Kohoutková

Více informací najdete na webu spolku Poslední stopa.